Deset let pomoci: jak se v Újezdě nad Lesy spojil advent se Světluškou

Vánoční rozsvěcení stromu a charitativní jarmark v Újezdě nad Lesy mají už dlouhou tradici. Jak tato tradice vznikla a co pro vás osobně znamená? Proč jste se rozhodli spojit tuto událost právě s podporou Světlušky?

Jarmarku předcházely v roce 2016 sbírkové dny Světlušky. Tehdy jsme spoluorganizovali s Klubem českých turistů 0. ročník pochodu "Za loupežníkem Drholcem". Díky tomu, že jsem navštěvovala speciální základní školu pro slabozraké a od první třídy jsem ve škole asistovala chlapci se zrakovým postižením, napadlo nás propojit sbírku pro Světlušku s pochodem.V tom samém roce jsme se rozhodli spojit újezdský vánoční jarmark se sbírkou pro Světlušku. Stala se z toho tradice a o první adventní neděli proběhlo rozsvěcení v Újezdě v tomto charitativním duchu už podesáté. A co to znamená pro mě osobně? Že práce, které věnuji čas, má smysl, že rozhodnutí spojit příjemné s užitečným propojuje místní komunitu. Za ty roky jsme vytvořili tým „škola – úřad“ (nesmím zapomenout na devět let pomoci újezdských hasičů) a díky lidem napojeným na něj charita v Újezdě skvěle funguje.

Jakým způsobem se do příprav a samotného programu zapojují žáci, učitelé, rodiče, obyvatelé Újezdu?

Na jarmark se třídy prvního stupně a třídy s prvky Montessori připravují od podzimních měsíců. S pečením pomáhají maminky a babičky doma. V den jarmarku jsou otevřené dílny ve školních třídách, organizované třídními i netřídními učitelkami, asistentkami a rodiči Spolku Montessori. V den jarmarku v prostorách školy zároveň probíhá den otevřených dveří celé školy a rodičům je umožněno nahlédnout do jednotlivých tříd a odborných učeben před zápisy do prvních tříd. Přispívat tak lze do světluščích kasiček už od dopoledne nebo pak zakoupením dětských výrobků a občerstvení na jarmarku před samotným rozsvícením, kdy zaměstnanci našeho úřadu nabídku rozšiřují o teplé nápoje a dobroty. Po koncertě školního pěveckého sboru Sovička vystupují nevidomí zpěváci, probíhá dražba obrazů místních malířů, mezi nimiž jsou i bývalé žákyně naší školy. Každoročně bývají k prodeji reklamní předměty Světlušky. Prostě někdo vyrábí a prodává, někdo kupuje, a tím dochází o první adventní neděli ke komunitnímu mezigeneračnímu propojení.

Na jarmark se třídy prvního stupně a třídy s prvky Montessori připravují od podzimních měsíců.|foto:fotoarchiv

 Je podle vás důležité vést děti už od malička k solidaritě a pomoci druhým?

Samozřejmě. Určitě je to i mou osobní zkušeností. Vyrůstala jsem s bratrancem, který byl od pěti let na vozíčku. Vnímala jsem, jak těžké situace jeho rodina zažívala a řešila. Jeho spolužáci a paní učitelky mu pomáhali během celé osmileté školní docházky. Když o tom přemýšlím, byla to vlastně taková inkluze bez asistenta. Péťa zemřel v devatenácti letech. Dva jeho spolužáky to natolik ovlivnilo, že se stali záchranáři. Já jsem osudu neskonale vděčná, že mohu pracovat jako asistent pedagoga a sedět v lavici na straně dětí. Zážitek a každodenní smysluplná práce! Myslím si, že se děti dnes ve škole setkávají se spolužáky vyžadujícími každodenní pomoc, a proto jim pak charitativní projekty nejsou tak vzdálené a dají se jim vysvětlit. Je to i o výchově v rodinách. Máme rodiče, kteří se do naší charity zapojují sami a přicházejí s novými nápady.

"Myslím si, že se děti dnes ve škole setkávají se spolužáky vyžadujícími každodenní pomoc, a proto jim pak charitativní projekty nejsou tak vzdálené a dají se jim vysvětlit," říká Eva Danielová.|foto:fotoarchiv

Co si přejete, aby si návštěvníci akce a zejména děti odnesli kromě vánoční atmosféry?

Pospolitost a společný zážitek. Děti vnímají, jak se k těmto charitativním akcím staví nejen rodiče, ale i veřejnost, která jejich snažení odmění příspěvkem do světluščí kasičky. Všichni pak v Újezdě netrpělivě čekáme na vybranou konečnou částku.

Máte z minulých ročníků nějaký silný nebo dojemný moment, který vám utkvěl v paměti?

V roce 2019 proběhla při jarmarku první dražba obrazů namalovaných jednou z maminek, která byla zároveň zaměstnankyní našeho úřadu. Bohužel před dvěma lety zemřela, ale její odkaz v podobě dražby obrazů pokračuje. V roce 2025 rodina poskytla další obrazy. Byl to pro nás, kteří jsme ji znali, silný zážitek. Při posledním rozsvícení proběhla jedna novinka. Na balkoně školy se objevil anděl, poslal světlo panu starostovi a ten rozsvítil naši alej v parku před školou. To byl zážitek hlavně pro děti, překvapení byli ale i dospělí. Pak samozřejmě obdivujeme nevidomé zpěváky, z nichž si nejeden zazpíval s našimi školními sovičkami.

Jak vnímáte spolupráci se Světluškou a její přínos pro veřejnost i školní komunitu?

Spolupráci se Světluškou vnímám od samého začátku za příkladnou - na čem jsme se domluvili se "světluškami" po telefonu nebo mailu, to platilo. Navíc k nám několikrát osobně přijela na rozsvícení stromu bývalá paní ředitelka Gabriela Drastichová a poslední dva roky jsme rozsvěceli s panem ředitelem Jiřím Váňou. I to je pro nás v Újezdě zpětná vazba, kterou vnímáme pozitivně. Svědčí o tom i každoročně narůstající částka odesílaná díky naší komunitě na konto Světlušky. Letos to bylo neuvěřitelných 189 603 Kč. A velkou radost jsme samozřejmě měli v roce 2024, kdy byl Újezd zmíněn v přímém televizním přenosu benefičního koncertu Světlo pro Světlušku jako jeden ze dvou „menších“, zato pravidelných organizátorů charitativní sbírky.

Myslíte si, že podobné charitativní akce mají vliv na klima a vztahy ve škole? Pokud ano, jaký?

Ve škole pracuji jako asistentka pedagoga od roku 2005 a za ty roky proběhla a probíhá řada charitativních akcí ať už pro Světlušku, Kapku Naděje, místa zasažená povodněmi nebo na podporu vážně nemocných spoluobčanů. Od začátku se do těchto akcí zapojuje první stupeň. Je to dáno tím, že paní učitelky jsou většinu času ve svých třídách, dokáží děti motivovat a vysvětlit jim, proč je potřeba pomáhat. A když v dětech pěstujete tuto myšlenku od začátku, sama pak po celý první stupeň přetrvává. Děti, které přejdou na druhý stupeň, se mohou zapojovat dobrovolně. V posledních letech připravují pedagogové I. a II. stupně ještě ranní charitativní snídaně. Některé třídy připravují výrobky s rodiči a učiteli ve škole, a tím se i škola otevírá rodičům jindy a jinak než o třídních schůzkách.

Plánujete tuto tradici do budoucna dále rozvíjet nebo obohatit o nové aktivity?

Myslím si, že zatím budeme pokračovat ve stejném duchu. Novinkami jsou každý rok atrakce, které zajišťuje naše MČ Praha 21. My jako škola budeme mít i nadále své stánky s výrobky a občerstvením, Sovička odzpívá svůj koncert a budeme rádi, když nám každý rok přijedou zazpívat nevidomí zpěváci ze Světlušky, což se už stalo tradicí.

Jaké přání byste prostřednictvím Světlušky chtěla vzkázat dalším organizacím, městům, které ještě s uspořádáním akce na podporu nevidomých váhají?

Neváhejte. Jestli je čas, kdy chcete propojit komunitu místa, ve kterém žijete, jsou to Vánoce. My už si je bez Světlušky neumíme představit. Kdy jindy se podaří rozsvítit najednou „tolik potřebných světýlek“…To lze dělat pouze s otevřeným srdcem a každý musí začít sám u sebe. Na akcích tohoto druhu se to daří a navíc děti odkoukávají, jak se my dospělí chováme. Mým přáním je, aby v našich charitativních šlépějích pokračovaly, udržely komunitní tradice a nepřerušily letitou snahu nás "Újezdských".

"Neváhejte s uspořádáním akce pro Světlušku. Jestli je čas, kdy chcete propojit komunitu místa, ve kterém žijete, jsou to Vánoce. My už si je bez Světlušky neumíme představit," říká Eva Danielová|foto:fotoarchiv